Jazykování a mapy reality: Praktický průvodce pro lídry a kouče

Porozumění tomu, jak konstruujeme realitu, má zásadní důsledky pro způsob, jakým komunikujeme a pracujeme s lidmi. V této části se zaměříme na praktické důsledky konstruktivistického přístupu v mezilidských vztazích. 

Mapy reality ve vztazích 

O druhých lidech máme své představy, obrazy, „mapy“ jací jsou a podle toho: 

• je hodnotíme 
• spolupracujeme s nimi 
• vážíme si jich 
• respektujeme je 

To vše ovlivňuje kvalitu vztahů, které k nim máme. Tyto mapy^[1] jsou ale projekcí toho, co se zhutnilo v našem myšlení a nemají žádnou souvislost s tím reálným, druhým člověkem, který stojí před námi.  

V komunikaci dochází k tomu, že se navzájem vidíme přes své zkonstruované „mapy“, takže jsou-li negativní, vše nám potvrzuje tento předpoklad a naopak. Přitom můj obraz o druhém, tj. „mapu“ o tom, co by měl dělat (nevyžádané rady, máš/musíš), mohu měnit a umožnit mu, aby se mi jevil takový, jak si přeje, abych ho viděl (svoboda, milost).  

Tím mu dávám prostor k sebeprosazení, aniž by o něj musel bojovat. V tu chvíli můžeme uvolněně budovat vztah a stojí to na respektu, vážení si sám sebe a tím dosažení naplnění svých potřeb. 

Jazykování jako způsob existence 

Svůj lidský život žijeme v jazyce^[2], jsme komunikující tedy mluvící bytosti. Jazykování je proces vznikání významu mezi námi. Připojujeme se jeden k jazyku toho druhého a tím dáváme vzniknout společnému významu řeči. Tento společný význam pokračováním komunikace stále více sbližujeme tedy stále více si rozumíme^[3].  

Novotvar „jazykování“^[4] chce naznačit, že se zde nejedná o konkrétní jazyk v podobě souboru symbolů a slov. Jazykování je způsobem existence v jazyce, tím, co nás činí lidmi. Jazyk je způsob, jak být spolu v kolektivu, bez mozku sice není jazyka, avšak jazyk se nenachází v mozku. Používání jazyka je životem zakletým do jazyka.  

Vznik objektů v jazyce 

Před jazykem neexistují žádné objekty. To znamená, že objekty vznikají až s jazykem. Vidíme-li kočku chytající myš, tak „kočka“ nechytá „myš“. „Kočka“ nemůže existovat, dokud nevznikne jazyk pro kočku (samotné slovo).  

Výskyt takových jevů jako je  

• sdílená slovní zásoba 
• význam slov 
• společná pravidla  

je možný jen proto, že jsme se na nich jako kolektiv dorozuměli. Rozumět si neznamená nic více a nic méně než nevidět žádných přímých rozporů mezi tím, co říkáme, a tím, co slyšíme říkat jiné.  

Praktická aplikace v koučovacím přístupu 

Na těchto základech uvažující lídr je rovnocenným partnerem svých kolegů, respektuje jejich vidění světa a svými profesionálními dovednostmi vést konstruktivní rozhovor umožňuje lidem proměnu jejich světa změnou úhlu pohledu. S pomocí dotazování: „jaké to je, když už je problém vyřešen,“ umožňuje druhým konstruovat si své originální řešení. 

Klíčové principy pro člověka s koučovacím přístupem: 

• Uvědomuje si, že pracuje s „mapami reality“ – každý člověk (včetně jeho samotného) má svůj vlastní obraz světa 
• Pomáhá druhým měnit jejich pohled především kladením otázek a společným vytvářením nových významů v jazyce 
• Je si vědom, že jeho předpoklady o druhých (pozitivní i negativní) mají tendenci se samy potvrzovat – proto je důležité být si vědom vlastních map a předsudků 
• Místo dávání rad a říkání „máš/musíš“ vytváří prostor, kde se druhý může ukázat takový, jak chce být viděn 
• Buduje vztahy založené na respektu a svobodě, ve kterých se může druhý bezpečně rozvíjet 
• Ptá se druhých „jak to vypadá, když je problém vyřešen“ a podobnými otázkami jim pomáhá nacházet vlastní řešení 
• Chápe, že vzájemné porozumění vzniká postupným sbližováním významů v dialogu, ne předáváním „pravd“ 
• Nesnaží se druhé „opravovat“, ale pomáhá jim vytvářet užitečnější pohledy na realitu 

Důležitým tedy není pravdivost obrazu, který si o světě utváříme, ale jeho užitečnost pro naše porozumění světu a schopnost v něm efektivně jednat. Jak ilustruje dialog z filmu Město andělů, kde Nicolas Cage na otázku: „Jak chutná hruška?“ Odpovídá „Já vím, jak chutná mně, ale jak chutná tobě?“ Tato otázka vystihuje podstatu konstruktivistické komunikace v praxi. 

Autor: Vladimír Josef Dvořák 

^[1] Gregory Bateson (1904-1980) vysvětluje, že: „mapa není totéž, co krajina a název není totéž, co označovaná věc. Co se opravdu objeví na mapě je rozdíl, ať už je to výškový rozdíl, rozdíl ve vegetaci, rozdíl ve struktuře obyvatelstva, rozdíl ve struktuře povrchu…  Ve skutečnosti to, co míníme informací, základní jednotkou informace, je ten rozdíl, na němž záleží“ (v originále: the difference that makes difference). 

^[2] Humberto Maturana (*1928) a Francesco Varela (*1946) to definují tak, že „vše, co se odehrává v lidském životě, je jazykování (languaging) a vše, co se odehrává v jazyce (language), je konverzace.“  

^[3] V mluvené komunikaci je to snazší než v písemné. E-mail není proces, proto je efektivnější mluvit než psát. 

^[4] MATURANA, Humberto; VARELA, Francisco, The Tree of Knowledge: The Biological Roots of Human Understanding, Shambhala: Boston, 1987