Od problému k řešení: Praktické nástroje koučovacího přístupu

Myšlenkové inspirace moderní vědy v druhé polovině 20. století významně ovlivnily psychoterapeutickou praxi a daly vzniknout jejímu zaměření na řešení^[1]. Tyto přístupy se postupně přetavily do praktických komunikačních nástrojů a posléze se utábořili ve světě koučovacího přístupu pro firemní praxi.  

Práce s kontexty a pohyb v komplexitě 

V komunikaci hraje klíčovou roli kontext jako nositel významu. Pro efektivní komunikaci je důležité rozlišovat: 

1. Kontext (souvislost) = přímý rámec sdělení. 
2. Meta-kontext (za-kontextem) = širší souvislosti v pozadí toho, co říkáme. Představují všechno, co nebylo ještě řečeno, je skryto za tím, co říkáme^[2] a ovlivňuje to význam.  

Jak poznamenal Milton H. Ericsson: „Neposlouchejte moc, co vám lidé říkají. Přemýšlejte, co vám chtějí říct.“^[14] 

Míra složitosti určuje, co jsme schopni vidět. Pro práci s komplexitou je užitečné využívat dva směry pohybu: 

Směrem nahoru (při nízké komplexitě = úzké souvislosti): 

• Když v detailním pohledu není řešení vidět 
• Rozšíření záběru vystoupením o kontext výš umožňuje zahlédnout řešení v širších souvislostech 

Směrem dolů (při vysoké komplexitě = široké souvislosti): 

• Když je řešení vidět jen v hrubých rysech 
• Zúžení záběru sestoupením ke konkrétním detailům umožňuje praktickou práci na řešení 

Komplexita lidského chování se nám obvykle zdá neuchopitelná. To si uvědomují moderní koncepce popisující např. chování lidí v pracovním prostředí^[3]. Představují redukci této komplexity, abychom chování mohli snáze uchopit a mluvit o něm. „Teprve teorie rozhoduje o tom, co je možno pozorovat“ napsal o tomto fenoménu Albert Einstein.  

Práce s ne-problémem 

Problém je neužitečná konstrukce, která nám neumožňuje užitečné jednání.  

Ze zkušenosti víme, že čím více se hrabeme v něčem zapáchajícím, tím víc to zapáchá. Popisovat problém znamená upírat na něj pozornost a tím ho udržovat a posilovat.  

Stejná skutečnost ale vnímaná z jiného úhlu pohledu se nazývá „ne-problém“. Soustředit se na ne-problém pomáhá směřovat pozornost na zdroje k řešení a ty tak rozšiřovat; rozvíjí to kreativitu, přináší pozitivní energii a sílu ke změně. 

problém                                                                                                ne-problém 
negativní minulost, přítomnost                                                        pozitivní minulost, budoucnost 

V koučovacím přístupu se učíme nemluvit o tom, jak přestaneme dělat to, co je problém, ale o tom, co začneme dělat jinak. Víme totiž, že něco skončit je těžší než něco začít. Proto namísto na problému pracujeme na jeho řešení. Rozvíjením řešení problém zaniká, rozpouští se.  

Děje se to popisováním rozdílů proti dnešku, jak se budeme chovat a myslet, když už problém nebude existovat. Vzniká zpráva o rozdílu = popis budoucího stavu formou popisu rozdílu oproti původnímu stavu. 

Postup práce: 

1. Popis žádoucího budoucího stavu 
2. Identifikace rozdílů proti současnosti 
3. Zaměření na konkrétní změny v chování a myšlení 

Závěry

Typické znaky člověka komunikujícího na základě koučovacího přístupu můžeme shrnout takto: 

• Je mu jasné, že neexistuje žádný přímý přístup k objektivní skutečnosti. 
• Chápe, že neexistuje objektivní skutečnost na nás nezávislá. 
• Chápe poznatek jako závislý na pozorovateli.  
• Umí přemýšlet o tom, jak přemýšlí o tom, co dělá. 
• Umí zacházet s komplexitou bez jejího redukování. 
• Ví, že pohled na to, co dělá někdo jiný, je jen jeho interpretace. 
• Ví, že lidem nelze úplně rozumět ani je nelze libovolně měnit.  
• Vychází z toho, že lidé jsou autonomní bytosti, které ve vzájemných vztazích zůstávají pro sebe navzájem neprůhledné.  
• Vychází z toho, že z hlediska chápání se, znamená komunikace jen více či méně užitečná nedorozumění.  
• Respektuje, že řešení problému nemá nic společného s problémem, leží mimo něj. 
• Uvědomuje si, že konverzace o problému problémový systém jen konzervuje. 
• Připouští, že existuje mnoho řešení určitého problému, situace. 
• Důležitá není pravdivost obrazu, který si o světě utváříme, ale jeho užitečnost pro nás.  

Autor: Vladimír Josef Dvořák 

 ^[1] Viz. DE SHAZER, Steve, Keys to Solution in Brief Therapy, Norton: New York, 1985; HESSE, Joachim, Systemisch-lösungsorientierte Kurztherapie, Vandenhoeck und Ruprecht: Göttingen, 1997 

^[2] Milton H. Ericsson (1901-1980) doporučuje „neposlouchejte moc, co vám lidé říkají. Přemýšlejte, co vám chtějí říct“. Ke zkoumání „meta-kontextu“ používal otázku: „K čemu je ti dobré, že máš ten problém, co si tím řešíš?“  

^[3] Dvořák, Vladimír; KORBEL Jan, KISELA Tomáš: Model zdravosti chování, TG tisk: Lanškroun, 2022