Scrum Master Software Inženýrem? 

Jak zásadní je pro dobrého Scrum Mastera, aby měl přímé zkušenosti s vývojem software? 

Podobnou otázku jsem už několikrát diskutoval s různými kolegy a došli jsme k různým výsledkům. Někteří kolegové byli striktní zastánci toho, že bez vhledu do problematiky nedokáže být Scrum Master dostatečně prospěšný a užitečný. Jiní poukazovali na příklady vynikajících Scrum Masterů, kteří nikdy nebyli programátory ani testery a neměli za sebou ani žádné formální vzdělání v IT. Která z těch skupin měla pravdu? Nevím. Myslím si, že dost “záleží” na okolnostech. 

Z mého pohledu má Scrum Master velký potenciál být v agilním prostředí velmi užitečný a přínosný, i když mu technické vzdělání chybí, pokud prokáže své dovednosti být dobým facilitátorem a koučem. 

Vzpomínám si na situaci, kdy vývojový tým nebyl spokojený se svým Scrum Masterem, i když se Scrum Master upřímně snažil proniknout do problematiky vývoje a kladl zvídavé otázky k tomu, aby se dozvěděl, co tým řeší a problematice rozuměl. Jeho snažení se však nesetkalo s úspěchem. Ať se pokoušel angažovat sebevíc, vývojáři jen kroutili očima, jelikož získali pocit, že je stejně nechápe, ptá se hloupě a místo, aby pomáhal, ztrácejí s ním čas. Zmíněný Scrum Master před sebe postavil poměrně náročný úkol porozumět vývoji software a z pohledu týmu selhal. Ve výsledku pak své snažení musel vzdát, jelikož sám viděl, že se míjí účinkem, a u týmu zůstal ve “škatulce” nepříliš přínosného kolegy, kterému byly delegovány různé koordinační a komunikační úkoly, do kterých se ostatním moc nechtělo. I tak dokázal týmu pomoct, nicméně myslím si, že pouze v omezené míře, a nevyužil potenciál, který jeho role nabízela. 

Jak může Scrum Master v podobné situaci obstát, i když nedisponuje potřebnými zkušenostmi ve vývoji? Řekl bych, že odpověď leží ve změně přístupu a využití konceptu koučování.  

Nejlepší fotbaloví trenéři světa často nebyli špičkovými hráči. Například Arrigo Sacchi, jeden z nejúspěšnějších trenérů v historii, nikdy profesionálně nehrál fotbal. Když mu to novináři vyčítali, odpověděl: „Nemusím být bývalým koněm, abych byl dobrým žokejem.“ Sacchi vynikal schopností vidět hru jako celek a pomáhat hráčům růst. 

Stejně tak dobrý kouč dokáže být užitečný a prospěšný ostatním, i když nerozumí probírané problematice. Ať už pracuje s jednotlivci, či týmy, nesnaží se problém pochopit a hledat řešení, ale vybízí a k přemýšlení ostatní. Naslouchá, táže se a ponouká své kolegy k hledání dosud neprobádaných kontextů, zamyšlení z jiných úhlů a tím prošlapává netušené cesty. 

I tak úspěšný režisér, jakým byl Alfred Hitchcock, neměl hereckou minulost, a přesto věděl, jak vést herce k vynikajícím výkonům tím, že rozuměl dynamice postav a scén, aniž by se sám musel vcítit do role herců. 

Měl jsem to štěstí potkat řadu přínosných Scrum Masterů a řada z nich vynikala právě tímto přístupem. Například jedna kolegyně nás ještě za časů v kanceláři vybídla “vyjít na procházku” a po cestě se nenuceně vyptávala zvídavými otázkami na problém, který nám už několik dní ležel na stole. Až zpětně jsem si uvědomil, jakou změnu přemýšlení způsobily její dotazy zaměřené nikoliv na problém samotný, ale směřované do budoucnosti k tomu, co se změní, až bude daný problém vyřešený. Do kanceláře jsme se pak vrátili s téměř několika novými návrhy. 

Lze tedy považovat vzdělání v IT pro úlohu Scrum Master za nevýhodu? Za sebe říkám, že rozhodně ne. Koučovací přístup vnímám za velmi užitečný nástroj, který se hodí pro celou řadu situací, a v těch, kdy vhodný nebude, se může znalost softwarového inženýrství velmi vyplatit. Kdybych pak chtěl zůstat v rovině koučujícího přístupu, porozumění “technického jazyka” může přinášet výhodu plynulosti konverzace a zjednodušit v takovém rozhovoru naslouchání. Jen bych každému, kdo byl kdysi programátorem a již léta praktikuje Scrum, doporučil, aby zůstával spíše zvědavým tazatelem, a ponoukajícím koučem, než tím “nejchytřejším”. 

V jednom z mých prvních zaměstnání nás v malém vývojovém týmu “trápil” právě Scrum Master, který měl stále pocit, že “nejlépe ví, jak se to dělá”, neb pár let zpátky vyvíjel systém podobný tomu, na kterém jsme pracovali. Neuvědomil si bohužel, že tempo změn a novinek ve vývoji softwaru je raketové, a v řadě otázek mu už “ujel vlak”. Některá jeho rozhodnutí, podsouvané nápady a snahy tým zdržovaly a ovlivňovaly k špatným postupům, a tak jsme řadu témat raději otevírali bez něj, aby nám náhodou zase neporadil. Věřím, že kdyby se zmíněný Scrum Master tehdy raději snažil pomáhat nám dojít k řešení a využil své zkušenosti jinak, byl by celý tým ve své snaze výrazně úspěšnější. 

Phil Jackson, jeden z nejúspěšnějších trenérů v historii NBA, se zaměřoval spíše na psychologii týmu než na technické detaily hry. Místo aby hráče kontroloval v každém kroku, vedl je k tomu, aby se sami zlepšovali, respektovali tým a rozvíjeli svůj potenciál. Jeho filozofie a přístup, známý jako “Zenový koučing,” vedly legendární týmy Chicago Bulls a Los Angeles Lakers k mnoha mistrovským titulům. Jackson byl mistrem v koučingu a vytváření atmosféry důvěry, což umožnilo hráčům dosahovat úspěchů. 

Ať už tedy Scrum Master byl software inženýrem, anebo technické zkušenosti nemá, myslím si, že osvojením přístupu kouče může velmi získat. Porozuměním základní filozofie dokáže Scrum Master změnit svůj přístup a díky tomu věnovat svou pozornost skutečné pomoci a podpoře svých kolegů. 

Autor: Martin Podborský