Proč evoluce? Nejužitečnější perspektiva mého (nejen) pracovního života

Dnes popíšeme, jak probíhá „přirozený výběr“ toho, jak firma nakonec bude fungovat. V dalších dílech se budeme zabývat tipy a strategiemi, jak tento „výběr“ užitečně směřovat.

Ve firmách víme, čeho chceme dosáhnout. Efektivní procesy, smysluplné meetingy, fungující komunikaci, spolupráci… Proč se to často nedaří, když všichni vědí, jak by to mělo být? Informací je plný internet, do řady firem se můžete jít podívat.

Firma není statický stroj, který čeká, až si rozplánujeme svoji změnu a „naistalujeme“ ji. Firma je živý organismus, který se mění už jen vlivem našeho chování a činů. A to tím výrazněji, čím neobvyklejší činy to jsou (změny) a čím větší slovo ve firmě máme (autorita, moc). To je perspektiva, kterou přináší přemýšlení z pohledu evoluce.

O úspěchu totiž nerozhoduje, co chceme mít na konci. Nerozhoduje, který postup si vybereme. Rozhoduje to, jak se v průběhu chováme.

Proto ve FasterFish mluvíme o hlubokém rozvoji – zdůrazňujeme tak, že pracujeme i se zvyky a nepsanými pravidly. Ty jsou totiž ozvěnou chování a činů ve firmě. Ty určují, jak to ve firmě skutečně funguje.

• Jestli se proces zlepšuje, nebo zhoršuje.
• Jestli lidé spolupracují, nebo pracují vedle sebe.
• Jestli strategie firmu posunuje, nebo jen zaměstnává.
• Jestli zpětná vazba má smysl, nebo klouže po povrchu.
• Jestli meetingy přináší progres, nebo formální ztrátu času.
• Jestli se změny dějí, nebo hrají.

Co je to vlastně evoluce?

Z pohledu teorie systémů je evoluce způsob, jak se živé systémy vyvíjí a jak se adaptují ve vazbě na podmínky, ve kterých žijí.

V biologii jsme slyšeli příklady evoluce celých populací, kdy se různé druhy živočichů přizpůsobily svému prostředí. Srstí proti zimě, barvou proti nebezpečí. To nás nepřekvapí.

Vidíme kolem sebe, že podobnými mechanismy se vyvíjí i jednotlivci. Tělo člověka se také přizpůsobuje podmínkám, do kterých ho dáme. Když často musí zvedat činky, začnou mu sílit svaly. Když často musí zvedat chipsy, začne mu sílit pas. To nás také nepřekvapí.

Firma splňuje řadu definic živého systému. Přemýšleli jste nad tím, jak se evoluce projevuje ve fungování firmy? A co její působení znamená pro řízení firmy? To už nás možná překvapí, snad i zneklidní.

Jak vypadá algoritmus evoluce ve firmě?

Mohli bychom sáhnout po změnách v procesech, agile, leanu, poradách… Sáhneme po červených čepicích s baňkou místo bambule. Dosaďte si za ně, co se vás týká.🙂

Tak tedy: Ve firmě chcete zavést, že všichni lidé začnou nosit červené čepice s vánoční baňkou místo bambule. Dle aktuálního poznání se na evoluci můžeme dívat jako na následující algoritmus:

1) V rámci daného prostředí (firma s pravidlem nošení červené čepice s vánoční baňkou místo bambule) vznikne jedna nebo více nových „věcí“ (reakcí).

Třeba ignorování pravidla, nošení červené čepice s normální bambulí, nošení červené čepice s nakreslenou baňkou, nošení červeno-zelené čepice, nošení červené kšiltovky, či nošení trička s obrázkem červené čepice s vánoční baňkou místo bambule.

2) Nové „věci“ interagují s prostředím. Projde to? Připojí se ostatní? Buď „věc“ přežije (tj. projde přirozeným výběrem), nebo zanikne.

V našem případě plné ignorování nebude vedením tolerováno, do nošení jakýchkoliv čepic se lidem moc chtít nebude, takže to pár nadšenců po čase omrzí, a nakonec přežije nošení triček s obrázkem.

3) Pokud nová „věc“ přežije, stává se součástí prostředí. Změní tedy staré prostředí na nové, se kterým budou v budoucnu interagovat další nové věci.

To v našem případě znamená, že o příští změně budou lidé přemýšlet v komických tričkách, a hlavně že budou přemýšlet, jak by ji mohli zase nějak šalamounsky obejít.

Klíčové je, že na začátku si při návrhu změny nikdo z firmy nepředstavoval, že nakonec všichni budou nosit trička s obrázkem čepice a že si budou odnášet poučení, že se vyplatí trocha toho švejkování.

To je nebezpečí a současně krása evoluce. Často skončí úplně jinak, než jsme chtěli.

Shrnutí

Podobně jako v přírodě, kde se evoluce odvíjí podle nečekaných cest, v organizacích dochází k neustálým změnám. Je důležité si uvědomit, že tyto změny nejsou vždy lineární nebo předvídatelné. Někdy se nejlepší řešení ukáže být jiné, než jsme původně zamýšleli.

Snažíme-li se nezdravě silou protlačit „své malé vítězství“, obvykle se nám to ve velkém vrátí i s úrokem. Evoluce totiž potom do firmy otiskne zvyky, na které si budeme ještě dlouho nevěřícně stěžovat: rezignace na aktivitu, nedůvěra ve schopnosti ostatních, lpění na zastaralých pravidlech, neochota udělat něco navíc…

Pokud věci jdou jinak, než jsme si představovali, hlavní příčina nebývá v tom, že jsou všichni proti nám, že nejsou kompetentní nebo že by nám ostatní nerozuměli. Věci jdou tak, protože je to nejlepší v dané situaci.

Platí:

Skupina dělá vždy to nejlepší, co za daných podmínek může.

Nejsme-li tedy spokojeni s tím, co se ve firmě děje, zamysleme se:

Jaké podmínky vedou k tomu, že to takto probíhá?

Nevytváříme tyto podmínky my sami?

Jak je můžeme změnit?

---

PS: Jakým způsobem (r)evoluci řídit, co jsou naše možnosti a co můžeme očekávat, tomu se budeme věnovat v dalších dílech. Pokud se Vám nechce čekat, můžete se o řízené evoluci dozvědět víc na blížící se konferenci Řízená evoluce.