Když změna ožije aneb Jak se z konference stane zážitek, který zůstane pod kůží

„Program letošní konference “Řízená Evoluce” si i s odstupem pár dní pamatuji velmi přesně. Však jsem se taky důkladně snažil vrýt si všechny části do paměti, když jsem měl poprvé příležitost přispět k jejímu průběhu,“ popisuje své pocity z konference Martin Podborský. Co vše si z Řízené Evoluce odnesl? Přečtěte si jeho článek a nechte se vtáhnout s námi.

Dějiště v hlavním městě umožnilo účast řady zajímavých a inspirativních osobností, které sdíleli své myšlenky na téma adaptability a změn v organizacích. Jak živé toto téma je, se ukázalo tím, že prostupovalo celým programem prostřednictvím sdílených příběhů z různých odvětví zastoupených výrobními organizacemi, bankovnictvím i IT společnostmi. 

Nicméně popořadě … 

Populární keynote celé konference tradičně otevřel Tomáš Kisela, letos s tématem posilování adaptability prostřednictvím řízené evoluce.  Na Tomášovi obdivuji jeho precizně vystavěný projev doplněný o jednoduchou a zároveň velmi dobře funkční vizualizaci, za kterou cítím podložené statistické modely a pozorování z praxe. Ve své přednášce Tomáš představil pojem “Postojové Pole”, které ať chceme nebo nechceme ovlivňuje každodenní život v organizacích a práce s ním představuje nutnou výzvu pro zvládání změn. Odnáším si naději, že postojová pole lze pomocí evoluce částečně řídit a chytře využívat jejich charakteristik, neb každé postojové pole je, jak nám prozradil Tomáš, sebeposilující, kontextuální a emergentní. 

Z pohledu účastníka si cením, že program konference nabízel různé formáty, které na sebe pestře a přirozeně navazovaly, a tak hned po úvodní přednášce následoval prakticky zaměřený rozhovor se zástupci společnosti Edwards Lutín. General Manager Jan Večeřa, HR Manager Markéta Pánis Waclawková a Manufacturing Engineering & Process Excellence Manager Jiří Waszek odpovídali na otázky Vladimíra Josefa Dvořáka na základě svých zkušeností z výrobní a současně vývojové firmy, která prochází zásadní transformací založenou na hodnotách osobní zodpovědnosti, angažovanosti a efektivní spolupráce, ke kterým je vede jejich “severka”. Bylo trefné slyšet, že změny jsou tvrdá práce, která někdy až fyzicky bolí. Líbila se mi definice efektivní spolupráce, kterou zakládají v Edwards na tom, aby druhý mohl plynule navázat. 

Na rozhovor na pódiu pak navázal pro mne nový formát – interaktivní diskuse v sále. Všichni účastníci dostali za úkol debatovat se svými spolusedícími u jednotlivých stolů nad otázkou: „JAK věci ve firmě dělat, aby se rozvíjela spolupráce?“ a v poměrně krátkém čase dojít k závěru. Nejčastější odpovědí, která protínala téměř všechny stoly, bylo: „Zapojit ostatní do tvorby a rozhodování.“.  

Dopolední blok uzavřela trojice tematických workshopů. Vladimír Josef Dvořák (Change Designer & Executive Coach, FasterFish) ukázal Princip řízené evoluce v praxi s doporučením “Dělej malé kroky, které mají dopad”, Jiří Bréda (Executive Coach z Mise HERo) zabodoval Zpětnou vazbou v hormonálním leadershipu s podtitulem “Probuďme v lidech vášeň” a Lída Kiselová (Change Accelerator & Coach, FasterFish) nás provedla Kompetencemi pro synergickou spolupráci, aneb “Skrytou silou adaptabilních organizací”. 

Z pestré nabídky jsem nakonec vybral workshop vedený Lídou a obohatil své pochopení porad o fáze kontextování, vtahování, reflektování, a přehodnocování.  

Po obědě a networkingu jsme se přenesli do světa informačních technologií, když nás zpátky v sále uvítal Jan Kaltoun (COO, STRV), který mně zaujal tím, že se jeho firmě podařilo na poli zakázkového vývoje prosadit nejprve v USA, a až posléze zamířila i na lokální trh. Jan představil základní pilíře jako vzorce chování odvozené z firemní vize, které STRV pomáhají v rychlé adaptaci ve vysoce konkurenčním prostředí. Výstižně vyjádřeno slovy Jana: „Každý u nás musí být vnitřně nastavený na neustálé změny a nikdy nekončící proces učení se novým věcem.“ 

Ve světě IT jsme zůstali i pro další přednášku, kde nás Luboš Bednář (CEO, intecs) provedl právě probíhající transformací jejich organizace a poskytl nám velmi podrobný vhled do změn, kterými jeho organizace prochází. Za velmi silný považuji moment, kdy se Luboš rozhodl vědomě na dva měsíce firmu opustit na sabbatical a nechal pokračování transformace v rukou svého týmu podporovaného externím konzultantem s odborností na zavádění změn. „Překonávání strachu a nejistoty je něco, co se nevyhýbá ani vrcholovým lídrům.“ přiznává Luboš. 

Formátová pestrost pokračovala i po dvou přednáškách v odpolední části, kdy následovala panelová diskuse tentokrát s pestrou paletou hostů z různých organizací. Blanka Říhová (People Director Central Europe, Tesco Stores) poskytla vhled do nadnárodní organizace, Milan Murcko (CEO, YIT Slovakia) sdílel své zkušenosti s vedení společnosti zaměřené na výstavbu rezidenčních a komerčních projektů, Petr Zajaroš (CCO, Servis Climax) poskytl pohled ze světa výroby a Marek Ditz (CEO, Partners Banka) hovořil z pozice odborníka v bankovnictví. 

Všichni účastníci panelové diskuse se střídali v odpovídání na zajímavé otázky Vladimíra Josefa Dvořáka a shodli se ve víře v intuici, kterou Milan Murcko hezky definoval jako “soubor zkušeností nasbíraných za život v podvědomí”, v potřebě vtahovat ostatních, nastavovat vizi, zvládat ego a pracovat s morálním kompasem. Na otázku Co je největší překážkou úspěchu se čtveřice hostů shodla na odpovědi: „Jednou z největších překážek je  vlastní ego. Každý lídr musí v sobě posilovat tu nejdůležitější hodnotu, a tou je pokora.“ 

Nejvíce se mnou rezonovaly odpovědi na otázku, “jaké rozhodnutí bylo nejtěžší”, kdy Milan Murcko mluvil o náročné situaci, kdy jím nastavená strategie nebyla slučitelná s postojem užšího vedení, Petr Zajaroš sdílel věčné dilema, kdy rozhodovat osobně a kdy nechat rozhodnutí na tým, Marek Ditz varoval před minulými úspěchy, které je nutné neustále porážet ve prospěch budoucích úspěchů, a Blanka Říhová poukázala na nutnost metodické diskuse, s níž jejímu týmu pomáhá zkušený kouč. 

2. Na dopolední tradici interaktivní diskuse po panelovém rozhovoru jsme navázali i odpoledne, tentokrát otázkou: „Podle jakých indikátorů byste v budoucnu mohli poznat, že stojíte před rozhodnutím s dlouhodobým dopadem?“. Stoly poskytly mnoho užitečných odpovědí, ve kterých zaznělo například: „Ve chvíli, kdy podvědomě sbírám data nebo názory pro spolurozhodnutí, je možné, že jde o důležité rozhodnutí 😊“  

Závěrečnou fázi konference odstartoval osobní rozhovor mezi Jitkou Chizolla (CEO, D.A.S.) a Jiřím Ježkem, nejúspěšnějším paralympijským cyklistou světa, kteří jsou léta dobrými přáteli. Jitka Chizolla odkryla svůj zajímavý příběh od samotných začátků ve vedení společnosti D.A.S. v Česku přes tři dekády v jejím vedení, a zdůraznila nutnost empatie a osobní zodpovědnosti. Bylo obdivuhodné navnímat odhodlání a vůli této úspěšné ženy, která pomohla poskytnutím právní ochrany mnoha tisícům lidí. 

Poslední přednáškou dne zaujal publikum Zdeněk Suchitra (CEO Central & South-East Europe, Smurfit Westrock), který do své prezentace vložil hned několik videí, kdy prvním dokázal publikum pobavit a závěrečným zase dojmout. Zapsal jsem si pro další zamyšlení pohled Zdeňka Suchitry na páteř firmy, kterou tvoří takoví spolupracovníci, kteří mají firmu rádi, mají zkušenost a zároveň “veslují” s ním. 

Na samotný závěr konference si Vladimír Josef Dvořák na pódium pozval “osobnost dne” Jiřího Ježka, aby s ním otevřel hluboký rozhovor o síle člověka, odhodlání a adaptaci na náročné životní podmínky. Vladimír s Jiřím těžili z dlouholetého přátelství, a tak byl jejich rozhovor opravdu osobní, otevřený a velmi silný. Jiří vyprávěl o své životní situaci, kdy v jedenácti letech přišel při nehodě o nohu a musel přehodnotit svůj sen stát se úspěšným fotbalistou. Později našel vášeň pro cyklistiku, a jeho sen o úspěšnosti ve sportu se mu splnil ve větším rozsahu, než si sám dovedl představit. Jiří díky svým zkušenostem po sportovní kariéře představil paralelu platnou v sportovním i pracovním světě: vize a lídr sám nic nezmůžou, důležitý je tým včetně lidí v rolích, kteří ve své práci nejsou tak “vidět”. Sám Jiří se snaží vést a inspirovat osobním příkladem – tím, jak je konzistentní, odhodlaný a klade důraz na osobní poděkování. 

Když pak zazněla závěrečná slova ředitelky konference, Lídy Kiselové, odcházel jsem ze sálu s úsměvem, že máme za sebou úspěšný a inspirativní den, ze kterého si odnáším silné myšlenky a řadu poznámek, ke kterým se dle svého zvyku chystám průběžně vracet. 

Tak zase za rok (a kousek)!